Veselé Vánoce

2. února 2008 v 22:43 |  povídky
Tak to je opožděná vánoční povídka na téma Harry Potter ale musim upozornit, že je tam pár Harry/Draco tak čtěte jen ti kterým to nevadí :)
a prosím o komentíky jak se vám to líbilo

Veselé Vánoce
Stalo se to jednoho krásného bílého dne. Bílého dne myšleno tak, že všechno okolí - příroda, hájenky, domečky, ba dokonce i lidé a zvířata (v horším případě) - bradavického hradu bylo přikryto měkkou sněhovou peřinkou, krajina utichla a poddala se zimnímu spánku.
Bradavice se staly velmi tichým místem. Všichni žáci odjeli na prázdniny domů, profesoři měli konečně klidnou a ničím nerušenou práci. Celým hradem se nesla vůně purpury a cukroví od skupinky skřítků, duchové cinkali malými rolničkami a celá ta vánoční atmosféra byla prostě dokonalá. Všude byla radost, láska a pohoda. Tedy, vlastně až na pár malých vyjímek, kdy nedopatřením student spustil ve Velké síni zuřivou sněhovou vánici, Protiva zabalil pana Filche do balícího papíru a nechal ho celou noc schovaného v zamčené učebně, dvanáctileté dívenky pronásledovaly profesora Snapea a snažily se mu vnutit krabici s vlastnoručně vyrobenými sušenkami, které podle profesorových slov byly určitě naplněny jedem nebo alespoň lektvarem lásky… no, a pak tu byl mladý pan Malfoy. Všichni přítomní věděli v jaké situaci se nachází, že musí velmi trpět, když oba jeho rodiče jsou mrtví, ale nemohli respektovat, že se pan Malfoy nehodlá účastnit skupinové terapie na téma "Vánoce a jejich přižití", dokonce ani pozdější účasti na přežírání se krocanem, pudinkem a perníky, a dokonce ani zpívaní koled typu Rolničky, rolničky, Oh, vánoční stromečku nebo Veselé Vánoce od Johna Lennona. Proto se uchýlili k následujícímu řešení…
"Santa Claus? Já?" ptal se mladý Malfoy s dolní čelistí spadlou kamsi ke kolenům.
"Je mi to opravdu líto, pane Malfoyi, ale nemáme jiné řešení," prohodila profesorka McGonnagalová a zaklapla dvířka od malé skříňky.
"Vy nemáte jiné řešení!? Já ale nic neprovedl!" rozzuřil se Draco a otočil se za odcházející McGonnagalovou.
"Ale co to povídáte? Vyhýbáte se všem vánočním aktivitám. Nebyl jste na karaoke, na tancování starobylých tanců, pletení košíků, kurzu balení dárků ani na každoroční slavnosti v chytání potvor z Černého jezera."
"Zabili mi rodiče!" vykřikl mladík.
"Ano, to všichni víme a chápeme to," řekla klidně a otevřela další malou skříňku. "Ale mohl jste se alespoň přihlásit na soutěž ve vyřezávání betlémů…"
"Ne!"
"… nebo na soutěž ve stavění nejhezčího sněhuláka…"
"Ne!"
"… nebo pomoci profesorům s posíláním vánočních přání…"
"Ne!"
"… nebo pomoci Hagridovi ozdobit hrad a jeho pozemky."
"Ne! Já se žádných hloupých vánočních akcí účastnit nechci!" utnul ji Draco a bouchl rozzuřeně pěstí do stolu.
"A to je právě váš problém. Vy odmítáte veselí a oslavování svátků. Až moc jste se uzavřel do sebe. Chápu, smrt rodičů je bolestivá věc, ale v našem světě a době ji pozná spousta lidí vašeho věku. Musíte se přes to přenést a začít se znovu radovat. A proto jsem jako ředitelka rozhodla-"
"Ředitel je Brumbál…" pípl nechápavě Draco, ale McGonnagalová ho zpražila přísným pohledem.
"A proto jsem se jako ředitelka Sboru pro přípravu vánočních radovánek rozhodla dát vám tu funkci, že jako Santa Claus objedete domy našich studentů a donesete jim dárky," ukončila trochu hlasitěji než prve chtěla, pak zavřela skříňku a popošla hledat další.
"Ale to-"
"A ještě jsem zapomněla na to, že si k sobě musíte přibrat nějakého spolužáka ze sedmého ročníku, aby vám pomohl jako malý Santův pomocník," dodala profesorka a otevřela novou skříňku. "Á, tady to je."
"Co je to?" zeptal se Draco a už předem tušil, že toho bude litovat.
"No přeci váš kostým," usmála se profesorka a dokonale tím vzala Dracovi dech.

Tlukot na Snapeovi dveře byl hlasitý a neodbytný. Když konečně profesor otevřel, mladý Malfoy dále pokračoval v navyklém pohybu, a tak párkrát bolestivě klepnul řediteli své koleje o břicho.
"Je to až tak důležité, pane Malfoyi?" zeptal se Snape svým obvyklým hlasem a bolestivě syknul. "Jen jestli bylo nutné, abyste udělal díru do mých dveří."
"Musíte to zastavit!" křikl Draco afektovaně a proklouzl pod Snapeovou rukou do jeho kabinetu.
"Tak moment, kdo umírá? Já jen, že kvůli některým lidem nemám chuť ztrácet čas. Jako například Potter, Shelock, Wawericková... nebo Longbottom. Řekněte, že je to Longbottom, protože ho dodělám vlastníma rukama-"
"Profesorka McGonnagalová ze mě chce udělat Santu Clause!" překřičel ho blonďatý mladík a zničeně se usadil na zelenou sedačku.
Snape zůstal chvíli nehnutě stát. Pak se na jeho tváři vytvořil posměšný úškleb a jeho ruka samovolně zavřela dveře. "Tak na vás konečně přišla řada."
Draco překvapeně vzhlédl. "Jak to myslíte?"
"Profesorka a její Sbor pro přípravu vánočních radovánek takhle trestá všechny ty, co se odmítají zúčastnit svátečních aktivit," řekl a hypnotizoval stěnu před sebou. "Vzpomínám si dokonale na tu noc. Hvězdy tenkrát svítily obzvlášť jasně. Domy zakryty mlhou a po obloze poletovalo snad milion sněhových vloček. A já, skryt za parukou a dlouhými bílými vousy, se potil jako prase v tom idiotském červeném obleku."
"Oh, moment. Chcete mi říct, že vy jste byl Santa Claus?"
"Ano. Ráno se klaněl Mistrovi a večer roznášel dárky. Byl to nejlepší den mého života," povzdechl si Severus, odlepil zrak od stěny a posadil se do křesla naproti Dracovi.
"To tak trochu nechápu," vykoktal mladík překvapeně.
"Nechápeš? Mohl jsem k sobě vzít kohokoli ze sedmého ročníku. Mohl jsem se konečně pomstít tomu idiotovi z Nebelvíru, po tom co na mě poslal vlkodlaka Lupina," ve Snapeových očí se objevily veselé jiskry pomsty a radosti. "Ach, stále si pamatuji ten Blackův výraz a to jak vypadal, když měl ty ohavné špičaté boty, pruhovaný obleček, špičaté uši a čepici s rolničkou. To si ani neumíš představit, Draco…" povídal Snape dál, ale Draco už byl dávno myšlenkami jinde. V jeho hlavě se kuly velké pikle.

"Elf? To je vtip, Malfoyi?" ptal se Potter s výrazem, který měl i Draco před asi hodinou a půl. Nyní však stál vzadu v knihovně nad Potterem, který seděl v křesle a psal svoji esej na bylinkářství. Malfoy mu ji pro případ vytrhl z rukou, aby ho důkladně poslouchal a pochopil. Přeci jen, znal Potterovo myšlení.
"Ne, myslím to úplně vážně. Prostě se oblékneme do kostýmů - já do kostýmu Santy Clause a ty do kostýmu elfa - a pojedeme na obloze na saních taženým sobem Rudolfem-"
"Rudolfem?"
"Nák tak se ta herka jmenovala. Ale zpět k věci. Prostě se oba oblečeme jako uprchlíci od Svatého Munga z patra následků nepovedených kouzel a budeme si hrát na imaginární postavy z příběhů, zapřáhneme soba s červeným nosem, naložíme pytel plný dárků pro děcka z naší školy a pak zase vesele odletíme domů," vysvětlil mu to Malfoy polopaticky, až na něj Harry zůstal chvíli nečinně zírat a myslet si o něm, že je psychicky narušený. Draco zvedl Harryho práci a začetl se do ní.
"Och, tady máš chybu. "Masožravé rostliny zabíjely" je v posledním slově po "l" tvrdé "y"."
"Dej to sem!" vytrhl mu to Harry z rukou a vstal. "Já nic takového dělat nebudu."
"To máš ale smůlu, Potty. Už jsem řekl profesorce McGonnagalová, že mi pomůžeš," oznámil mu klidně a otočil se k odchodu. "Jo, máš se u ní zítra stavit pro kostým."

A poté se sešel den se dnem (tzv. po dvou dnech) a chlapci už byli na nádvoří připraveni na odlet. Oba seděli na svých místech - Harry tvářící se jako největší chudák, Malfoy nalevo svíjející se smíchy už od doby, co zahlédl jak Potter v kostýmu vypadá.
Profesor Kratiknot jim přilevitoval pytel dárku a položil je dozadu na sáně, Hagrid přivedl soba Rudolfa a zapřáhl ho k předku vozidla. Harry se chopil opratí a zavelel pokyn ke startu. Rudolf se rozeběhl a vzlétl. Draco v té rychlosti už jen postřehl úsměv profesorky McGonnagalová a její křik: "Úsměv, pane Malfoyi, úsměv!"

O deset nebo dvacet minut později
"Kdy už budeme na místě?" zeptal se Malfoy znuděně a podepřel si hlavu. "Začínám v táhle pozici tuhnout."
"Je to tvoje chyba. Kdybys alespoň ozdobil idiotskej stromek, nemusel si tu být ty ani já. A ještě kdyby jsi tak moc netoužil po pomstě vyvolané naším nesvárem, samozřejmě," ušklíbl se ironicky a trochu se protáhl. "No, alespoň se ti to vrátí. V tom vycpaném kostýmu, s těma rolničkama a vousama vypadáš vážně komicky."
Malfoy radši mlčel. Věděl, že kdyby se pokusil vyvolat další hádku, jeden z nich by byl s jistotou shozen dolů z těch saní.
"Už tam budem?" zeptal se Malfoy po chvíli.
"Ne…"
Malfoy se unaveně zvedl. "Dej sem ty opratě."
"Já tu řídím!"
"Říkám ti, dej sem ty opratě, nebo budu velkej, červenej, tlustej a naštvanej Santa Claus!"
"Trhni si, magore," zamručel Potter, ale opratě mu poslušně dal.
Draco si ji pohodlně chytil a zavelel: "Hyjé!"
Harry se na něj podíval a zdvihnul udiveně obě obočí. "Co to děláš?"
"Snažím se ho donutit, aby jel rychleji."
"To není kůň!"
Draco si popuzeně odfrknul. "Herka jako herka."

Po deseti minutách
Poté co sáně s poměrně velkým rámusem přistály na střeše velkého bílého domku, Draco se vyhoupl se sedačky a protáhl se. Harry otočil pár listů ve svých deskách a vytáhl malý zažloutlý papírek.
"Co je to?" zeptal se Malfoy a zvedl si gumičku s vousy nad uši.
"Návod."
Draco se zasmál. "Návod? Jako návod na to, jak rozdat dárky dětem?"
Harry lehce přikývl.
"Bod číslo jedna: Santa si vezme pytel s dárky a hodí je komínem dolů do krbu."
Malfoy to udělal.
"Bod číslo dvě: Santa se nacpe do komína a spustí se dolů."
"To je vtip?!"
"Ne."
Draco zůstal ještě chvíli stát a pak se zhluboka nadechl. Přešel ke komínu a pomalu do něj vlezl. Zavřel pevně oči a pustil se. Ostrá bolest v zádech a hýžďových svalech přišla velmi rychle. Popel ho obklopoval a dusil ho. Opatrně se vysmekl z krbu a oprášil se.
"V pořádku?"
Draco vyděšeně nadskočil.
"Sakra, Pottere, co tu děláš?! Vždyť jsi byl nahoře! Proč jsi taky nešel tím zatraceným komínem?!" začal mu nadávat a mnout si zadní partie těla.
"Je to tady v bodě čtyři: Elf se do domu přemístí."
"A proč jsem nedopadl na ten pytel s dárky?" zeptal se Malfoy po chvíli.
"Abys je ještě rozbil?! Ne, já je vyndal chvíli předtím, než jsi dopadl dolů."
Draco byl ze vzteku úplně rudý. "Pottere, ty idiote!"
"Ne ne ne, bod pět: Santa nemá právo nadávat elfovi, protože je to teprve první den, co je elf v práci," podotknul Harry s úsměvem a rozbalil pytel s dárkama.
Draco si prokřupal všechny kosti a zpozorněl. "Počkej, a co bod tři?"
"Och, ano, na ten jsem zapomněl. Pro lehké a bezbolestné přistání v krbu existuje lehké neverbální kouzlo."

Po dvaceti minutách
"Tak kolik rodin jsme celkem navštívili?"
"Dvě."
"Cože, teprve dvě?"
"Víš, Malfoyi, všichni studenti většinou nebydlí v jednom městě, v jedné čtvrti, v jedné ulici, nebo dokonce v jednom domě."
"Kdyby to tak bylo, ušetřilo by to spoustu trápení a trmácení se po dlouhých krajinách, kde je stejnak jenom pole nebo les."
"Musíš si pořád jenom na něco stěžovat?!" napomenul ho Harry a přelétl očima po seznamu jmen. "Nezapomeň. V tomhle jsme kvůli tobě."
"Ano, jistě, jistě," řekl Malfoy tiše. "Kde bydlí to další děcko?"
"Ještě dvě stě metrů."
"Sakra, jak mám poznat, kde je dvě stě metrů?!"
"Musíme klesnout pod mraky. Je to prý malý rodinný domek s překrásnou zahradou a fontánkou."
"To je vtip?"
"Bohužel ne."


O dalších dvacet minut později
"Pottere?"
"Hm."
"Jak to bereš?"
"Co? Myslíš ty krásné promrhané chvíle s tebou? No, skvěle…" odpověděl ironicky a odškrtnul si jména v seznamu.
"Ne. Myslím ten fakt, že Santa Claus neexistuje. Chápu, že to pro tebe musí být velká rána."
Na Malfoyově hlavě přistál pohlavek.
"Seš to ale kus idiota!" dodal ještě Harry.
"Hm, to říká ten nabarvenej na zeleno se špičatýma ušima."
"Ty máš co říkat, ty Gandalfova napodobenino v červeném."
"Ganda- co?"
"Nech to být… Jenom by se ti zavařila tvoje "dokonalá" blonďatá palice."
"To odvoláš!"
"A co když ne? Poštveš na mě Rudolfa?"
"Ne, ale shodím tě z těch idiotských saní."
"Ó, Merline, už se bojím… Mám začít křičet o pomoc?"
"Nebuď ještě větší blbec a trapák…"
"Pomoc! Bláznivý Santa Claus mě chce shodit dolů! Pomoc!" začal Potter ječet afektovaně.
Malfoy zvedl oči v sloup a zamumlal zničeně: "Morgano, zbav mě toho imbecila…"

O hodinu později
"Nedržíš ty saně trochu divně?"
"U Merlina, Pottere, přestaň do mě rejt!"
"Jenom ti chci dobře poradit."
"Já to dám taky radu: mlč a řekni mi, kde máme další zastávku?"
Ticho.
"Pottere, kde máme další zastávku?"
Znovu ticho.
"Pottere?"
Stále ticho.
"POTTERE!"
"Hej, neřvi na mě! To tys mi řekl, abych mlčel."
"Ano, ale taky řekl, abys mi řekl, kde máme další zatracenou zastávku!"
"Ale dřív jsi řekl, abych mlčel!"
"No dobrá, změníme pořadí. Pottere, řekni mi, kde máme další zastávku a pak už mlč."
"Kathryna McCoyová, Dublin, malý domek se statkem."
"Fajn."

O pět minut později
"Malfoyi!"
"Řekl jsem, abys mlčel!"
"Jo, ale-"
"Mlč, sakra!"
"Ale to-"
"Pottere!"
"Musíme letět dolů!"
"Ticho!"
"Dělej, leť dolů!"
"Proč sakra?!"
"Hejno tažných opožděných ptáků na levoboku!"
"Cože!?" vyjekl Malfoy a začal zběsile máchat opratěmi, takže se saně kymácely ze strany na stranu, chvíli stoupaly, chvíli klesaly, takže byl Harry po chvíli vyhozen ze sedadla pryč.
Když Draco zjistil, že ptáci nejsou v dosahu, tak si zhluboka oddechl.
"Tak to bylo o fous," konstatoval a když se mu nedostávalo odpovědi, tak se podíval vedle sebe. Ale Harryho místo bylo prázdné.
"Pottere? Pottere!" začal vyděšeně křičet okolo sebe.
"Já jsem tady!" ozvalo se hned.
Draco se naklonil přes kraj saní a uviděl elfa-Pottera, jak jako prapor visí na dřevěné tyče a rukama se drží dřevěné tyče držící spodek saní.
Malfoy se zamyslel. Měl teď jedinečnou možnost nechat Pottera zemřít. Tak, jak si to vždycky přál. Nebo snad… nechtěl? Nebo snad nenávist k němu přerostla v něco jiného… v něco, co Draco od smrti svých rodičů necítil. V jeho těle se rozlil příjemný pocit štěstí.
Přitáhl si otěže blíže k tělu a přivázal je na tyč za sebou. Potom se natáhl přes okraj saní a natáhl k Potterovi ruku. Ten jen překvapeně vzhlédl.
"Ty mi pomáháš?" zeptal se a zvedl opatrně ruku a nechal se Dracem vytáhnout nahoru.
"Já… omlouvám se," pípl Draco a pomohl Harrymu se zvednout.
"Za co?"
"Za všechno. Jak jsem se choval, jaký jsem… a taky za to, že jsem tě málem shodil dolů."
"Em… díky," řekl Harry pouze. "Je ti něco?"
"Ne, v pořádku," ubezpečil ho Malfoy a lehce se usmál.

O čtyři hodiny později
"Tak co?"
"Už čtyři hodiny jsi mi nenadával."
Draco se usmál. "To je špatné?"
"Ne, jenom nezvyklé."
"Fajn. Ale já chtěl vědět, kolik nám chybí navštívit domů?"
"Jeden."
Draco posmutněl.
"To už jsme všechny obešli?"
"Ano," přikývl Harry a odškrtnul si další jméno v seznamu. "Alespoň se mě konečně zbavíš."
Blonďák sklonil hlavu. "Jo, zbavím. Konečně…"

O necelých deset minut později
"Santovy" sáně přistály na střeše posledního chybějícího domku. Draco vyskočil ze sedadla, ale protože byla střecha namrzlá, uklouzl a padal dolů. Ovšem, v letu ještě stačil chytit Harryho za převlek, takže oba letěli dolů. Naštěstí se Dracův rukáv se zachytil za rezavý okap.
"Oh, do háje," uniklo Harrymu když si uvědomil, že Draco visí za rukáv dolů ze střechy, drží ho pod ramenem a Harry sám se ho drží okolo krku.
"Uch, nepřemýšlej jsi nad tím, trochu shodit?" prohodil Draco a trochu víc ho k sobě přitiskl.
"Mlč a zkus vymyslet, jak se odsud dostanem."
"No jo, ale moje hůlka zůstala v saních."
"No, moje taky."
"Sakra."
"Jo. Sakra."
Oba se museli usmát.
"Vlastně, nebylo to tak hrozné, jak jsem očekával."
"Souhlasím," kývl Harry.
Draco se mu podíval hluboce do očí a pomalu se k němu naklonil.
"Co to děláš?"
"Něco, co je v tuto chvíli dost nevhodné, ale pokud to neudělám, budu si za to nadávat až do konce života," blonďák se ještě více naklonil a přitiskl své rty na ty Harryho. Jenom na krátkou chvíli. Pak se zase odtáhl.
"No, nebylo to tak hrozné, jak jsem očekával."
"Mlč, ty idiote," zamručel Draco a znovu se přitiskl na jeho rty. Tentokrát vášnivěji, živěji, dal do toho všechnu lásku, kterou v tu chvíli cítil a už ji nikdy nehodlal pustit jinam.
"Teda…" vydechl Harry, když se od sebe zadýchaní odtáhli.
"Co?"
"Líbal jsem se se Santou Clausem," usmál se Harry a Draco se začal od srdce smát.
"Na to se dá říct jen jediné: Ho ho ho hó! Veselé Vánoce všem!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak jak pak se vám líbí můj blogísek???

Joo je moc pěknej
dobrý, jde to
no nic moc
je to děs

Komentáře

1 Vanda Vanda | Web | 2. února 2008 v 23:26 | Reagovat

ahojik ... máš taky pěkný bloček a ráda se spřátelím. Dám ti na vybranou. Chceš nějaký pěkný diplomek?? A jestli ano tak mi písni co na něj chceš :) ke mě do komíku

2 Vanda Vanda | Web | 2. února 2008 v 23:43 | Reagovat

noooo co třeba na ten diplomek clouda :) Strifea ... a ještě si ty neřekl(a) co chceš :D

3 Nobí→SB♥ Nobí→SB♥ | Web | 3. února 2008 v 22:45 | Reagovat

Lepší někdy,nežli nikdy:) a ted si to du přečíst:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama